Kouření jsem od mala upřímně nesnášel a vždycky tvrdil, že nikdy kouřit nebudu. Od osmi let jsem tvrdil, že se těším až budu velký a budu v hospodě pít pivo a hrát mariáš, ale kouřit, že nebudu nikdy.
V 17ti jsem byl v partě a v širokým okolí snad jedinej kdo nekouřil. No a pak mi při spaní venku dal ve spacáku kamarád do pusy zapálený cigáro, že mě to zahřeje. Zahřálo. Ten pohyb, když jsem se snažil vysypat upadnutý žhavý ze spacáku a dostat popel z oka, ten mne zahřál.
Pak jsem kouřil co pár dnů z frajeřiny s partou do konce prázdnin a ve škole už začal pravidelně a denně.
Na vojně už byla závislost taková, že jsem chodil na vycházku do města sbírat vajgly a pral se s ostatními o uklízení na štábu, kde byly v popelnících dlouhý nedopalky a většinu vojny kouřil tenhle vajglový tabák zabalený do novin. Hulil jsem 40-50 cigaret denně do 27mi let.
Ve 27mi letech jsem se rozhodl změnit život. Zahájil jsem třítýdenní hladovku a po jejím absolvování se z opilce, masožrouta, kuřáka a 120ti kilovýho nesportovce stal o 40kg lehčí vegetarián, abstinent a nekuřák.
Nekouřil jsem 13 let!!!
Kuřáky jsem nesnášel a nadával všem. Přestal chodit kamkoli kde se smělo kouřit a v přestal se stýkat se všemi, co kouřili (mimo kolegů v zaměstnání). Stal jsem se téměř militantním nekuřákem, který ten kouř opravdu upřímně nesnášel a nenáviděl.
Při jednom duchovním rituálu jsem se vracel do minulosti a pocítil potřebu si znovu vyřešit i tohle a zapálil jsem si při tom tehdy cigaretu. A byl jsme v tom znovu. Najednou jsem kouřit zase musel a do týdne byl na těch 40-50ti denně jako třináct let předtím.
Přestával jsem další tři roky.
Občas jsem přestal i na pár dní na vandru, ale po příchodu do civilizace jsem se celý třásl a mířil okamžitě do trafiky a na posezení vykouřil krabičku. Asi dva roky zpět jsem i fakt přestal. Opět na vandru, kde nebyla možnost si cigarety okamžitě pořídit. Dva dny jsem nespal a celou noc se klepal a potil a několikrát za sebou prohledal celý batoh jestli někde náhodou není trocha zapomenutého tabáku a do kusu papíru z novin balil suché listí na kterém jsem ležel...
Byla to poslední kapka. Předtím jsem přes půl roku neměl jediný den volna v práci (ani o víkendech) a nestíhal spát více jak 3-4 hodiny denně. Vysazením nikotinu se organismus i mysl zhroutily a v léčebně jsem znovu začal...
Pak jsem na FB uplně náhodou objevil skupinu exkuraci.cz
Pár měsíců jsem je měl v přátelích a vždy na mě vyskočilo, že bude kurs a já na něj nešel a pak jsem se jednou rozhodl, že ano a týden před konáním kursu se přihlásil a obsadil snad poslední uvolněné místo. Ještě v půlce semináře jsem si nedokázal představit, že bych přestal. Na konci semináře jsem típl poslední cigaretu a...
... a další si už nezapálil.
První dva tři dny mne trápila fyzická závislost. Teplota mi skákal od 35,6 do 38,2 a měnila se z hodiny na hodinu. Prostě jsem se hodinu klepal v zimnici a pak zas potil vedrem. Postupně se to ale uklidňovalo a HLAvNĚ! neměl jsem ani v tu chvíli vůbec chuť na cigaretu a problém s psychickou závislostí.
A tak to zůstalo. Nekouřím tři měsíce.
Vím, že si už nikdy nesmím dát ani jednu a popravdě mě to ani nijak neláká. Jsem bohatší a cítím se čistší.
Že kouří ostatní je mi fuk.
(exkuřák od ledna 2016)