Poprvé jsem si zapálila cigaretu na základní škole. Byla jsem považovaná za šprtku a já přitom moc toužila kamarádit se s "rebelama". Pochopitelně, moje závislost na cigaretách nevznikla ze dne na den.
Ani z měsíce na měsíc. Vlastně se plně rozvinula až na střední škole. Tam také cigareta pomáhala navazovat sociální kontakt. S ní jsem si připadala dostatečně drsná. Bez ní jsem si neuměla představit pořádný koncert. Dnes již s úsměvem na tváři vzpomínám, jak jsme běhali na benzínku pro cigarety, když byla nějaká pařba a cigára došly, jak jsem počítala, jestli mi zbydou cigarety na ráno, jak jsem přemýšlela, od kolika mají v trafice.
S cigaretami jsem zažila spoustu dobrého, spoustu zábavného. Vzpomínám například na situaci, kdy jsme na vysoké škole byli na terénním kurzu, a učili se určovat mechy. Paní asistentka nám chtěla ukázat jakýsi vzácný mech, avšak v naší skupince bylo 90% kuřáku (z 10 lidí) a všichni jsme měli zapáleno (z dnešního pohledu si připadám, jako strašný ignorant). No a paní asistentka byla pochopitelně rozčilená, ale nechtěla se s námi zlobit a tak řekla: "a podívat se půjdou jen ti, kteří nemají zapáleno". Tak jsme všichni udělali krok zpět a na mech se šla podívat pouze naše jedna spolužačka, která jako jediná nikdy nepodlehla lákadlu ve formě cigarety. Na tomto kurzu jsem taky zažila nejhorší zkušenost s cigaretami: vykouřila jsem 4 krabičky za jediný den. Probíhala jakási poznávačka rostlin. Byla jsem kvůli tomu dost nervózní. Takže jsem během dopoledne vykouřila celou krabičku (myslela jsem, že tím čelím nervozitě), po obědě další krabička, po poznávačce další a večer v hospodě ta čtvrtá. Druhý den jsem nemohla dýchat, další cigaretu jsem si zapálila "až odpoledne", myslela jsem, že se pozvracím, ale přesto jsem si jí neodpustila.
Dnes už z naší skupinky kouří jen 3. Moje motivace přestat kouřit byla velmi prostá. Chtěla jsem se zbavit své závislosti, chtěla jsem být svobodná. A to se mi díky semináři podařilo. Bez abstinenčních příznaků. Ani se ze mě nestal militantní nekuřák. Sice dávám přednost restauracím nekuřáckým nikoli proto, že bych se bála, že mě kouření ostatních "přemluví" a já si zapálím - prostě proto, že se mi nechce přijít domu a smrdět cizím zlozvykem :-)
(exkuřačka od listopadu 2010, napsáno v srpnu 2015)
