Kouřit jsem začala ve svých 15 letech, jak jinak než z hlouposti. Začala jsem chodit na střední a abych se těšila na ranní cestu do školy, začala jsem kouřit a každé ráno jsem se těšila na cigaretu po cestě.
Závislá jsem se stala téměř okamžitě. Věděla jsem že mám problém a musím kouřit, ale jelikož kouřili i rodiče, začala jsem v dospělosti kouřit s nima i doma a dostala jsem se na "krásnou" krabku denně.
Kouřila jsem skoro pořád a všude a nejvíc když jsem byla sama doma.Pokaždé, když mě kouření omezovalo - (například kvůli práci, dovolené atd.) nebo pokud se měli cigarety zdražovat, vždy jsem si říkala že bych chtěla přestat, ale tak moc jsem se bála že to nedokážu, že jsem si vždycky našla nějakou výmluvu, proč to ještě odložit.
Až do zlomového dne. V červnu 2016 jsem zjistila že jsem těhotná. Stále jsem od všech kuřaček okolo sebe slyšela, že jakmile zjistili, že čekají miminko, okamžitě cígo bez problémů zahodili- a já jsem to najednou nedokázala. Čekala jsem dítě a zároveň jsem měla hrozné absťáky, když už jsem to nemohla vydržet, tak jsem si zapálila, ale měla jsem strašlivé výčitky. A ten pocit zhnusení nad sebou samotnou a tu nenávist k sobě, to ani nemohu popsat. Tehdy jsem věděla, že tohle je to pomyslné kuřácké dno. Věděla jsem že musím přestat, jestli si chci sebe sama ještě někdy vážit, ale nevěděla jak.
Naštěstí jsem narazila na Exkuřáky.cz a Terezku, ale bohužel nebyl v blízké době volný termín a já potřebovala skončit co nejdříve.
Pomohla mi tedy individuálně a já jsem 14.července 2016 vykouřila svou poslední cigaretu.Hned pár minut po tom mi došlo, že zrovna jsem nekuřák a že jestli budu chtít, tak se kuřákem můžu stát hodně snadno a to tak, že si prostě zapálím. Najednou to pro mě bylo mnohem lepší a jednodušši, i když jsem párkrát volala SOS. Hrozně mi pomohla myšlenka, že teď kuřák být nechci a basta. A co za pár let? Když budu chtít, zase kouřit začnu, vždyť je to tak jednoduché. Děsila mě představa, že už bych si nikdy v životě nemohla dát jednu jedinou cigaretu, když jsem to tolik let milovala a bylo to už tak nějak mou součástí.
Bohužel, 14 dní na to jsem se u lékařky dozvěděla, že jsem potratila. Bylo mi strašně a v hlavě mi začala "blikat" kontrolka: "Dám si cigáro, to mě uklidní a navíc můžu teď kouřit úplně v klidu, když už vlastně není důvod nekouřit." a šla jsem k trafice. Tam jsem se zastavila a došlo mi, že když už jsem zvládla 14 dní, tak se mi vlastně nechce zase začínat a tehdy mi docvaklo, že jsem přestala kvůli sobě. Do té doby jsem často pochybovala, myslela jsem si, že jsem přestala kvůli miminku a až v budoucnu dokojím, tak do toho vlítnu zase. Tehdy to bylo jako by se mi rozsvítilo a já si uvědomila že to dělám kvůli sobě.
Nyní to bude za necelý měsíc už rok, co jsem vykouřila svou poslední cigaretu. Za tu dobu jsem ušetřila více než 20.500,-, takže svůj první rok nekouření oslavím na dovolené za ušetřené peníze. A hlavně jsem získala svobodu, nemusím pořád mít strach že mi dojdou cigarety, že je nebudu mít kde koupit, že smrdím jak popelník. Kuřáci mi nevadí ani jim nezávidím, spíš když někdo projeví zájem, ráda mu řeknu svojí zkušenost a to, že i já jsem si připadala jako nenapravitelný případ a že nemám silnou vůli.
I když už je to skoro rok, není to tak, že bych si na cigaretu nevzpomněla (přeci jen kouření bylo mou součástí téměř půlku mého života), ale je to už jen vzpomínka a pak hned přijde radost z toho, že už je to minulost.
Pokud někdo váháte zda to zkusit nebo ne, zkuste to. Nestane se nic horšího než že zůstanete nebo se znovu stanete kuřákem. Ale já věřím, že vás začne bavit být nekuřákem stejně jako mě a začít znovu už se vám chtít nebude.
Danča (exkuřák od července 2016)
